         |
Genetika je věda velice obsáhlá a komplexní. Není proto v silách tohoto článku ji zcela pokrýt a veškeré její aspekty vysvětlit. Mým cílem je pouze poodhalit některá její zákoutí, které by se chovateli mohly při jeho šlechtitelské práci hodit. Pokud se chcete do této problematiky ponořit detailněji, tak bych doporučil knihy ABC genetiky drobných zvířat, případně Králíkářská genetika. No uznejte, nebylo by pěkné vědět předem jestli má vůbec cenu připouštět příslušné dva jedince, nebo si předem vypočítat jakou barvu budou mít potomci Vámi chovaných králíků? Když totiž předem víme, jaký očekávat výsledek, tak můžeme v některých případech přistoupit k věcem jako je připouštění králice dvěma samci, což nám výrazně zjednoduší a urychlí zkoumání genetického vzorce králíka. Pro začátek vysvětlíme několik pojmůKaždá tělní buňka obsahuje mj. jádro, ve kterém jsou chromozomy. Jsou to jakési vláknům podobající se útvary, jejichž počet a tvar je charakteristický pro každý živočišný druh. Každý chromozom je v buňce obsažen dvakrát a každá jednotlivá část je zodpovědná za určitý kvalitativní znak a nazýváme ji Gen. Genetické vlastnosti, které potomek obdržel/zdědil od rodičů nazýváme genotyp a soubor znaků který má určitý jedinec nazýváme fenotyp. Fenotyp je výsledek spolupůsobení genotypu a prostředí ve kterém zvíře žije.K vzniku nového jedince dojde po spojení vajíčka a spermie. Vajíčko i spermie prošlo meiozou (zredukování počtu chromozomů na polovinu) a po jejich spojení dojde v oplozeném vajíčku k znovuobnovení jejich původního počtu (U králíka je jich 44). Tímto způsobem dostává každý potomek polovinu dědičného základu od otce a druhou polovinu od matky. Můžeme tedy říci, že každý znak je podmíněn párem genů, jedním předaným otcem a druhým matkou. Část chromozomu, který určitý gen obsahuje, se nazývá lokus. Gen se může vyskytovat v různých formách, které se nazývají alely. V nejjednodušším případě, kdy existují pouze dvě alely daného genu, hovoříme o alele funkční/aktivní a alele nefunkční/neaktivní. Ve složitějších případech hovoříme o alelických řadách. V případě, že je určitý gen zastoupen na obou chromozomech/lokusech (případ kdy jedinec zdědil stejnou alelu od otce i od matky), je v tomto genu homozygotní. V případě, že jsou alely rozdílné, je v tomto genu heterozygotní. Jednotlivé alely označujeme písmeny s indexy a také definujeme jejich dominanci, kdy dominantní znak převáží nad znakem recesivním. Ve skutečnosti to potom vypadá tak, že zvíře může mít genetickou vlohu pro určitou vlastnost, která je recesivní a na fenotypu králíka se tak neprojeví. Dominance se při definování alel značí takto: dominantnější alela > alela méně dominantní. Neúplnou dominanci značíme křížkem x. Mendelovy zákony dědičnostiV devatenáctém století Georg Mendel udal základy genetiky, které je záhodno si trošku zopakovat, protože se nám budou hodit. Vysvětlím je příkladem na našem národním plemeni ČS. Strakatost je dána lokusem K (zatím to berte jako fakt), přičemž dominantní homozygot KK je "mlynář" a recesivní homozygot kk je tzv. "kominík". Tyto dva králíky budeme navzájem křížit (jeden gen získá potomek od otce a jeden od matky). V první generaci F1 získáme klasické strakáče heterozygoty Kk definované vzorníkem. Budeme-li tyto mezi sebou dále křížit, tak v generaci F2 dostaneme 25% mlynářů KK, 50% Strakáčů Kk a 25% kominíků kk (viz tab.). Musíme si ale uvědomit, že tyto počty jsou pouze teoretické a aby jsme se k nim dopracovali, museli bychom udělat nekonečný počet pokusů.
Genotyp zvířete se tedy může měnit klasicky, podle zákonů dědičnosti, ale existuje ještě jedna možnost a tou je mutace genu. Mutace se projeví jako vymknutí ze zaběhlých zákonů dědičnosti, kdy se místo očekávané aleley objeví alela jiná nebo nová, pomocí které třeba můžeme upevnit nějakou novou vlohu, nebo také degenerovat celý chov. Dědičnost kvantitativních vlastností králíkaKdyž se bavíme o kvantitativních znacích, tak nás v první řadě zajímá počet narozených králíčat a jejich hmotnost v jednotlivých stádiích vývoje. Místo vyjádření pomocí jednotlivých genů se v tomto případě používá vyjádření pomocí koeficientu dědivosti. Tento vyjadřuje do jaké míry je daná vlastnost geneticky a jak moc je závislá na vnějším prostředí (v našem případě především na způsobu ustájení a péči chovatele). Například koeficient dědivosti 0,6 (nebo také 60%) nám říká to, že z šedesáti procent je tato vlastnost dána geneticky a zbylých čtyřicet procent můžeme ovlivnit. Což nám ulehčí práci při rozhodování zda má cenu měnit zootechniku, nebo rovnou přejít k selekci.Vyjádřením dědičnosti kvalitativních znaků se zabýval například Schley, Schlolaut a Patras. Každý z nich se ale dopracoval ve svých pokusech k jiným výsledkům, které se v některých případech poměrně dosti liší, ale i přesto rozhodně stojí k zamyšlení. Je otázka, zda jsou rozdílné výsledky způsobeny sledováním rozdílných plemen, či jiným způsobem vyhodnocení celého pokusu. Posuďte sami: Koeficienty dědivosti [%]: Schley uvádí: plodnost králic 10-30, hmotnost mláďat po odstavu 60-80, hmotnost mláďat stáří 100 dní 40-50 Schlolaut uvádí: plodnost králic 1-10, denní hmotnostní přírůstky po odstavu 20-40, zhodnocení krmiva po odstavu 20-40, masná výtěžnost 40-60 Patras o Vss uvádí: plodnost králic 22, mléčnost králic 31, hmotnost mláďat stáří 90 dní dnech 62, hmotnost mláďat stáří 120 dní 59, hmotnost mláďat stáří 180 dní 66, maximální živá hmotnost 53, doba pro dosažní maximální hmotnosti 57, Dědičnost kvalitativních vlastností králíkaNyní se konečně dostáváme k rozluštění jednotlivých barev králíků. Když si otevřete vzorník plemen králíků, tak tam u každého barevného rázů plemene objevíte také genetický vzorec podmiňující jeho zbarvení srsti, očí a drápů. Když si ujasníme za co je který lokus zodpovědný a dominanci jednotlivých alel, tak nás již první pohled do hnízda při křížení králíků nemůže překvapit.Lokus A - podmiňuje tvorbu pigmentu Dominance: A > ad > achi > am > an > a, am x a, achi > an, achi > a Dominantní alela A podmiňuje tvorbu pigmentu ad - tmavá činčila, neuznáno achi - činčila, vyžadováno am - tmavé kuní (nevýstavní homozygot) an - ruské zbarvení (R, Kal, ...) recesivní homozygot aa - tvorba pigmentu zcela potlačena (albín) (Nb, ČA, Heč) Lokus B - žlutá série Dominance: Bee > Be x B > bj > b > bo, Bee > B, B x bj Bee - zcela černá barva chlupu, někdy s velmi ojedinělým počtem žlutohnědých nebo rezavých chlupů (BOč) Be - jako Bee, ale s příměsí žlutohnědých nebo rezavých chlupů (BOč, FBč) B - základní alela žluté série, interaguje s ostatními alelami genotypu (viz tab. interakcí) bj - japonské pruhování, rhönské skvrny b - madagaskarové zbarvení (působí v interakci s g) (Du) bo - silné zesvětlení madagaskarové barvy bez známek kamzičích znaků Lokus C dominantně se projevuje v interakcích (viz tab. interakcí) c - havanovité zbarvení Lokus D dominantně se projevuje v interakcích (viz tab. interakcí) d - modré zbarvení Lokus G - vloha pro divokost Dominance: G > go > g G - způsobuje, že se v chlupu řadí černý, žlutý a hnědý pigment a vzniká tak divoké zbarvení. Také zesvětluje spodinu těla, pírka, vnitřní stranu končetin, oční kroužky a obrubu skrání (divoké znaky). g - divoké znaky se neprojevují a barva chlupu je dána interakcí s ostatními lokusy (viz tab. interakcí) go - jako g, ale divoké znaky zůstávají zachovány (zbarvení tříslové, bílopesíkaté)
Lokus H v recesivní formě h se projeví jako zesvětlení modré a havanovité barvy Lokus P - stříbřitost dominantní alela P způsobuje stříbřitost, recesivní p je neaktivní Lokus X Je pouze homozygotní, v dominantní formě XX není aktivní. xx - tlumí pigment v drápech a srsti, oko je světle modré s tmavší panenkou, ve spojení s alespoň jednou alelou pro pigmentaci z albinotické řady (nejčastěji AA) tvoří leucíny (Vb, Hem) Lokus Y - ohnivost Dominantní alela Y není aktivní a její dominance je neúplná. recesivní homozygotní alela yy způsobuje ohnivost v barvě některých plemen (zaječí, tříslový, novozélandský červený, ...). Yy - způsobí částečnou ohnivost Lokus W Homozygotní sestava ww způsobuje rozšíření mezibarvy a u ohnivých rázů potalčuje modrou barvu podsady na břiše. Geny odpovědné za kresbu a skvrnitostLokus K - "klasická" strakatostZa klasickou strakatost a plášťovou kresbu (jak ji známe u plemen ČS, NoS, AS, TS, FBstr, MS, MaBstr, ABstr, ZBstr, RexDS) jsou odpovědny alely v lokusu K. Požadovaná strakatost, jak ji známe ze vzorníku plemen, je tvořena heterozygotní alelou Kk. Recesivní homoyzgot kk je celobarevný (kominík). dominantní homozygoti KK jsou zvířata nestandardní, se slabou kresbou (mlynáři). Tato kombinace genů je ve valné většině letální (smrtelná), protože snižuje životaschopnost zvířete. Lokus S - holandská strakatost Dominantní alela v homozygotní sestavě SS je neaktivní a jako taková má neúplnou dominanci. Ss - zcela nestandardní náznaky holandské kresby ss - holandská kresba požadovaná vzorníkem (od velmi slabé kresby, až po téměř celobarevná zvířata) Geny odpovědné za charakter srsti - lokus: Fu, Rex, Sa, VNejvíce rozšířená je "normální" srst. Její délka se pohybuje v rozmezí 2 - 4 cm, vzhledem ke kůži roste šikmo a je úplně dominantní. Geny rozhodující o charakteru srsti (Fu, Rex, Sa a V) jsou tedy v tomto případě tedy zastoupeny dominantními alelami.recesivní homozygotní alela fufu (lokus Fu) je odpovědná za liščí srst recesivní homozygotní alela rexrex (lokus Rex) je odpovědná za zkrácení srsti, změnu její struktury a její kolmou polohu vzhledem ke kůži - standard krátkosrstých plemen recesivní homozygotní alela sasa (lokus Sa) je odpovědná za změnu struktury srsti na srst saténovou recesivní homozygotní alela vv (lokus V) je odpovědná za srst angorskou Heterozygotní sestava v kterémkoli z těchto čtyř lokusů se na fenotypu králíka neprojeví. Geny odpovědné za zakrslost králíkaZakrslost králíka je dána lokusem Dw, jehož alela Dw je neúplně dominantní.Dominantní homozygot DwDw (není požadováno) je králík netypický, vzrůstem něco větší. Oblíben je zvláště u množitelů, protože takovéto samičky bývají plodnější. Heterozygot Dwdw je králík požadovaný a typický zakrslík. Recesivní homozygot dwdw (není požadováno) letální (smrtelná) kombinace - "nedochůdče" s výrazně nižší hmotností. Článek bude ještě doplněn Seznam použité literatury: [1] Králíkářská genetika, Jaroslav Fingerland, Chovatel s.r.o., Praha 1998 [2] Domácí chov zvířat, Havlín a kol., Brázda, Praha 1991 [3] Vzorník plemen králíků, Josef Zadina a kol. , Český svaz chovatelů, Praha 2003 [4] Chov králíků, Josef Zadina a kol. , Brázda, Praha 2008 KrálíciKrálíkářská genetika 14.02.2012Připuštění králice a porod mláďat 10.09.2010 Tetování králíků a tetovací kleště 08.09.2010 Jak vybrat a koupit králíka 08.09.2010 Registrace a doklady králíka 08.09.2010, 01.10.2011 LíheňJednoduchý termostat s NTC termistorem 01.01.2012V případě, že máte na konkrétní věci odlišný názor či jinou zkušenost, popřípadě nápad co na tento web přidat, tak mě můžete kontaktovat přes e-mail." c 2012 veškerá práva vyhrazena |
